O plemeni

Historie i současnost

Ovčáci podobní belgickým ovčákům se v Evropě vyskytovali již kolem roku 1650. Byli to středně velcí psi, odolní a přizpůsobiví drsným podmínkám, nenároční na stravu, dychtiví pracanti. Jejich úkolem bylo přesouvání stád a ochrana dvora. Psi se vyznačovali špičatým čenichem, špičatýma ušima a krátkou srstí v obličeji. Jejich zbarvení a srst byly proměnlivé.

Na konci 19. století bylo v Belgii množství psů hlídajících stáda, jejichž typ i barva srsti byly značně rozdílné. Aby se do tohoto stavu vnesl určitý řád, náruživí milovníci psů se sdružili a nechali se přesvědčit profesorem A. Reulem z Veterinární školy v Cureghemu, kterého lze považovat za skutečného průkopníka a zakladatele tohoto plemene.

Plemeno se tvořilo oficiálně v letech 1891 až 1897. Dne 29. září 1891 vznikl v Bruselu "Klub belgického ovčáka" a ve stejném roce (15. listopadu) profesor A. Reul zorganizoval v Cureghemu setkání 117 psů, což pomohlo písemně podchytit základní stav, a byl proveden výběr nejlepších jedinců. V dalších letech začala skutečná selekce, jež využívala k chovu jen několik málo jedinců.

Dne 3.dubna 1892 sepsal Klub belgického ovčáka první velmi podrobný standard plemene. Tento standard definoval jedno plemeno se třemi možnými variantami srsti. Belgický ovčák však přesto zůstával plemenem prostých lidí, a proto nijak zvlášť nestoupl jeho věhlas. První belgičtí ovčáci byli zaregistrováni v plemenné knize belgického kynologického svazu Société Royale Saint-Hubert (L.O.S.H.) až v roce 1901.

Během následujících let milovníci belgického ovčáka neúnavně pracovali na sjednocení typu plemene a odstranění jeho nedostatků. Lze říci, že kolem roku 1910 byl typ a povaha belgického ovčáka ustálen. V historii belgického ovčáka docházelo k mnoha sporům týkajících se různých variet a barev. Na druhé straně nikdy neexistovaly spory týkající se morfologie (stavby), povahy a pracovní způsobilosti plemene.

V dnešní době máme ustálené 4 variety Belgického ovčáka:

Groenendael - černý, dlouhosrstý

Malinois - červenohnědý, krátkosrstý

Tervueren - červenohnědý, dlouhosrstý

Laekenois - šedý nebo červenohnědý, hrubosrstý 

MALINOIS

Jeho název se odvozuje od města Malines (Mechelen - Belgie). Chovatelé v jeho okolí chtěli zejména dobrého pracovního psa a exteriér je nijak moc nezajímal. Došlo zde proto k mnoha křížení i mezi druhy srsti.

Jeho putování se odvozuje od hnědě žíhané Diane, dcery mahagonového drsnosrstého Vosse (viz Laekenois) a krátkosrsté žíhané Lieske. Diane dala spolu s šedohnědým Samlosem, jehož původ je neznámý, krátkosrstého psa jménem Tomy, který se pak stal základem chovu Malinoisů.

Dalšími významnými předky byli Dewet, krátkosrstý světlý pes s tmavou maskou a Tjop, krátkosrstý, tmavě hnědý pes bez masky.

F.C.I.-Standard č. 15 / 22. 06. 2001 / F - BELGICKÝ OVČÁK (BERGER BELGE)

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 13. 03. 2001

KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 1 - Psi ovčáci a honáčtí (kromě psů švýcarských salašnických)

Původně pes ovčácký, dnes pes pracovní (hlídač, obranář, stopař), všestranný, stejně jako rodinný pes. Střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu; kvadratický. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy odpovídá polovině délky hlavy nebo ji lehce přesahuje. Jeho svalstvo je suché a pevné, je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.

Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.

Počet evidovaných chovných jedinců v KCHBO:

Ke konci roku 2018 bylo v KCHBO evidováno 210 chovných fen do osmi let věku a 219 chovných psů do 12-ti let věku. Započítáni jsou jedinci uvedení v databázi KCHBO uchovnění v ČR.

Celkem se narodilo 222 psů a 182 fen, průměr narozených štěňat na vrh je 7,5. Do průměrného počtu štěňat na vrh je započteno jen 54 vrhů, nejsou započítána neúspěšná krytí, a krytí uskutečněná v roce 2018 kde porod zatím neproběhl.